Historie zmrzliny
Na hodinách dějepisu je velký prostor věnován velkým bitvám a následným mírovým dohodám, avšak málo času se již věnuje každodennímu životu starověkých lidí. Tyto přeběhy byly také fascinující, možná ne v takové míře jako velké jezdecké útoky, i když stojí za to připomenout mnoho zajímavosti z minulých staletí. Tyká se to i kulinárního umění. Hodně výrobků, i když ne vždy si to uvědomujeme, má prastarý původ. Platí to i pro chlazenou pochoutku, kterou dnes známe jako zmrzlinu. Kdy vznikla zmrzlina a kdo jsou její tvůrci?
Již ve starověku lidé viděli, že mražené jídlo je osvěžující, zvláště v horkých letních dnech. Historie zmrzliny je tak dlouhá, že je obtížné určit přesné datum vzniku prvních dezertů, které by bylo možné považovat za rané formy zmrzliny. Přesto se obecně uznává, že první lahůdky tohoto typu si vychutnávali již několik staletí přen naším letopočtem perští magnáti. Zajímavé je, že jejich recept není jen historickou kuriozitou, ale stále se používá v blízkovýchodním kulinářském umění. Íránci například této pochoutce říkají fālūdhaj. Dezert brzy putoval i do dalších částí Asie, například do Indie, kde se dnes podává ledový nápoj s ovocem – rabri faluda. Tento nápoj připomíná trochu sorbet (sherbet) – mražený dezert, který ve středověku zpopularizovali Arabové. Před narozením Krista se podával ve formě ovoce a ledu. Každý, kdo je zvídavý by se určitě zeptal, jak se ve starověké Persii, ležící v horkém klimatu, udržoval led nezbytný k chlazení lahůdek? Tehdy byly kousky ledu uloženy hluboko v suterénu budov. Dělali to již lidé v roce 400. před naším letopočtem. Nemuseli podnikat vzdálené výpravy při hledání sněhu a ledu, protože jejich velitelství se nacházelo na úpatí majestátní hory Elbrus.
Tuto ranou formu zmrzliny pravděpodobně jedl Alexandr Veliký, jehož desetileté válečné tažení se rozšířilo také do Persie. Také v Palestině najdeme podobné využití ledu. Jeho osvěžující vlastnosti ocenil dokonce i král Šalamoun, proslulý svou moudrostí. Pravděpodobně nikdy nepracoval na poli ve vedru, ale uvědomoval si, jak je to těžká práce. Také dokonale uhodl, jak přinést unavenému dělníkovi úlevu. Ve druhé knize Šalamounových přísloví je velmi zajímavý fragment. Mudrc říká: „Jako chlad od sněhu v čase žní je spolehlivý posel pro ty, kteří ho posílají, neboť občerství duši svých pánů.“ Když někteří lidé najdou tato slova, budou předpokládat, že sám panovník jedl zmrzlinu. Ale tato pasáž nás o tom neinformuje, takže tento pohled je jakousi nadinterpretací.
Tyto informace souvisejí s pravdou stejně jako opakované historky o tom, že recept na zmrzlinu přivezl do Evropy z Číny Marco Polo, nebo legenda o Kateřině de Medici, která měla recept na mraženou pochoutku dodat do Francie a Anglie, když se provdala za krále Jindřicha II. Pravděpodobnější jsou příběhy o císaři Neronovi, který stejně jako Peršané nařídil skladovat led na ovoce ve sklepě. Koneckonců, tento vládce přikládal velký význam vynikajícímu jídlu, vždyť vystavoval světově proslulé hostiny, které nebyly oproštěny od nectnosti.
A kdy se zmrzlina dostala do Polska? V tomto případě nebudeme uvádět konkrétní datum, jelikož není přesně znám. V každém případě se má za to, že se to stalo v době dělení Polska. Dodejme, že jí bylo ctí být součástí – vedle hořčice (pol. świerzop) (neplést si s mladou klisnou – pol. świerzopa!) a jetele – jedné z knih Pana Tadeuše od Adama Mickevicze. Zajímavé je, že od barda čteme, že „(…) mezitím hosté začali jíst zmrzlinu (…), ale ještě se málo občerstvili, protože o chvíli později“ (…) vyšli z hradu na dvůr se ochladit“.
