Kdo objevil zmrzlinu?
Víme, kdo vynalezl penicilin nebo rádio, protože tyto vynálezy se ukázaly jako průlomové, urychlující pokrok medicíny a bezdrátové telegrafie. O něco méně pozornosti věnujeme dalším průkopníkům a objevitelům. Například ve školních učebnicích je obtížné najít byť jen poznámku o tom, kdo vynalezl zmrzlinu. Komu tedy vděčíme za to, že můžeme sedět pod slunečníkem a vychutnávat si svůj oblíbený dezert?
Začněme tím, že než někdo přišel s nápadem podávat mražené pochoutky, musel mít podmínky k její skladování. Lednička je relativně nedávný vynález. Dříve lidé měli jiné řešení. Jaké? Od pradávna se k tomuto účelu využívaly sklepy nebo celé samostatné budovy sloužící k uskladnění ledu, chráněné slámou nebo jiným materiálem. Předpokládá se, že první objekty tohoto druhu vznikly kolem roku 1780 v Mezopotámii. V té době disponoval amorejský vládce království Mari Zimri-Lim svou vlastní ledovnou. Je známo, že jedl pouze mražené pochoutky, protože podstatnou část času věnoval i správě své vlasti. Za jeho vlády ledovny dosáhly největšího rozkvětu, který přerušila až prohraná válka s mocným panovníkem starobabylonského státu Hammurabím.
Vynález ledovny byl nepochybně důležitý pro rozvoj světového kulinářského umění, včetně umění výroby dezertů. Císaři Číny a Říma také měli budovy pro skladování ledu. Jeden ze starověkých čínských panovníků dynastie Shang jedl pochoutku vyrobenou smícháním ledu, kumysu, mouky a kafru, přičemž poslední dvě ingredience se používaly k zahuštění dezertu. Kumys je nápoj vyrobený z kobylího mléka. Tato pochoutka se tedy trochu podobala dnešní zmrzlině, jejíž základní surovinou jsou mléčné výrobky. Čím se lišila od lahůdek v podobě kousků ledu s ovocnými sirupy, které jedl mimo jiné Nero, a které byly spíše sorbetem než zmrzlinou?
Sorbet, nebo vlastně sherbet, neboli dezert z mraženého ovoce znali již ve staré Persii. Způsob jeho výroby převzali pak Arabové. Italové to od nich přijali a vytvořili sorbetto. S italskou odrůdou této pochoutky je spojován Francesco Procopio Cutò. Zřejmě už v dětství ho bavilo míchat sníh s různými ovocnými šťávami. Tak přišel s nápadem vyvinout recept na sorbet. Tak vznikla italská zmrzlina známá u nás jako „gelato.“ Inovátor roztáhl křídla ve Francii (přelom 17. a 18. století), kde dokonce založil první kavárnu na světě. Nabízené produkty tehdy chladil díky inovativní technice, která využívala sůl, a to až do doby, kdy byla vynalezena lednička.
Velký podíl na rozvoji umění výroby zmrzliny má také Neapolčan Antoni Latini, který jako první zveřejnil soubor receptů na sorbet. Už téměř nikde se neuvádí, že francouzský chemik Nicolas Lemery zveřejnil onen recept již o dvacet let dříve.
Jak je vidět, za vynález zmrzliny vděčíme nejen jednomu geniálnímu muži, ale společnému úsilí mnoha lidí, často anonymních a různých národností. I díky neustále experimentujícím cukrářům dnešní doby, si všichni labužníci pochutnávají na výborných mražených dezertech.
